Mastodon

Tomio Okamura stvořil novou Marii Antoinettu

Tomio Okamura stvořil novou Marii Antoinettu
Zdroj: Fooocus (AI)

Zdravím vás u pravidelného newsletteru Mimo agendu. Dnes si můžete přečíst:

  • Jsou tu Threads, nebuďme tak nadšení
  • Hradní ztrácí kontrolu nad svým příběhem
  • Tomio Okamura stvořil novou Marii Antoinettu

Jsou tu Threads, nebuďme tak nadšení

Po příchodu Threads do EU se objevila řada nadšených příspěvků od kolegů novinářů, kteří se radovali, že konečně mohou skončit s tím zlým X pod hrůzovládou Elona Muska.

Nedivím se jejich frustraci. Pokud jste žena, máte jinou sexuální orientaci či vypadáte jinak, stává se pro vás X čím dál toxičtějším místem a nevypadá to, že by se tahle situace v budoucnu zlepšila. Threads naproti tomu slibují bezpečnější a lépe moderované prostředí. Mnoho lidí se tak po peklu, jaké vládne na X, v prvních hodinách na Threads radovalo, že se tam lidi baví celkem normálně a neuráží se.

Nebojte, to se jistě brzy změní. Stačí podívat se na příspěvky a komentáře na Instragramu, které jsou budoucím zrcadlem Threads a toxicitou jsou přímo nasáklé.

Je nicméně s podivem, že někteří novináři vnímají Threads jako jakéhosi zachránce. Meta (Facebook, Instagram, Threads) rozhodně není žádný svatoušek a ke zpravodajství a novinařině je velmi nepřátelská. Meta na novinařině vyrostla, novináři Facebook a další platformy legitimizovali, a když nebyli potřeba, tak je prostě firma totálně odstřihla.

Doporučování zpravodajských a politických příspěvků kleslo na Facebooku jen na jednotky procent – často se uvádí 2 %. Když některé národní vlády zkusily Metě pohrozit regulací, bez problémů vypnula média jako zdroje informací a nechala uživatele napospas dezinformacím a pofidérním webům. Tento rok se to stalo třeba v Kanadě.

Vyšlo také najevo, že Meta rozhodně není, co se dat uživatelů týče, o nic lepší než TikTok. Přeprodávala je autoritářským státům jako Rusku a Číně. Asi nemusím zmiňovat, že se tyto země vůči Západu včetně České republiky chovají velmi nepřátelsky.

Aplikace Threads velmi zasahuje do soukromí a chce z vašeho mobilu cucat vše, co je možné. Ve srovnání se službami jako Bluesky a Mastodon je to vážně úlet.

Zdroj: Threads

S nervozitou můžeme sledovat i snahu adoptovat otevřený protokol AcitivityPub, který by Threads propojil s dalšími službami typu Mastodon. Když se naposledy o něco podobného pokoušel Google s jiným otevřeným protokolem (XMPP) – tentokrát pro chatování –, tak ho svou politikou zabil. Doteď se spekuluje, zda cíleně, či na rozvoji otevřené platformy zkrátka technologickému gigantovi nezáleželo. Likvidace otevřených alternativ je bohužel v DNA řady velkých firem, takže bych se spíš klonil k první verzi.

Iluzí také je, že X drží novináře a řadu dalších lidí v šachu a není kam přejít. Vždy bylo kam přejít, jen se uživatelé nechtěli vzdát své dlouho budované moci, kterou si na této sociální síti vydobyli. To, že pro ně nikde jinde neexistovalo místo, je jen klam, kterým se snaží si odůvodnit přítomnost na síti, kde čím dál hlasitěji zní fašistické hlasy a ve slušné společnosti neakceptovatelné osobní útoky.

Starý dobrý Twitter se ale už nikdy nevrátí, to by měli mít lidé na paměti. Starý Twitter byl kulturní fenomén své doby. Propojoval novináře, politiky, podnikatele a různé odborníky a vytvářel iluzi, že mezi nimi ruší překážky pro komunikaci. Na Twitteru vyrostla celá jedna generace novinářů, kteří mu vděčí za úspěchy ve své kariéře. Například já jsem toho dobrým příkladem, protože Twitter se stal v počátcích mé kariéry doslova amplionem pro má témata i jméno.

Ten, kdo byl na Twitteru zdatný, měl větší šanci prorazit a prodat svůj obsah. Na oplátku si ale síť něco vzala. Novináři měli pocit, že ona služba reprezentuje skutečný svět, což však byla iluze. Začali jsme kvůli ní opomíjet marginalizované lidi a neviděli jejich příběhy.

Bizarní situace nastávaly vždy před volbami, kdy se novináři elitních médií ptali, zda náhodou někdo v okolí nezná voliče jedné či druhé nesystémové strany, které si v té době sahaly po premiérském křesle. Tak moc byly světy téhle elity a zbytku Česka oddělené. Česko B začalo mít oprávněny pocit, že se na něj zapomíná.

The Verge ve svém shrnutí roku X upozorňuje na velmi alarmující čísla. Twitter vznikl v roce 2006 a od té doby klesl počet pracovních míst v médiích o 70 %. Ve více než polovině amerických okresů nemají žádné lokální zpravodajské servery a noviny. V Česku je situace v regionech podobná a okresy se často dostávají do informační pouště.

Twitter, X, Bluesky, Facebook, TikTok sice dávají lidem všude na Západě hlas, ale tyhle informační pouště a hlubší pátrání po strukturálních problémech neřeší. Výkřik na 260 znaků možná může nést emoci, ale ne už komplexní příběh. Nehledě na to, že něco vypátrat trvá desítky hodin času a často se tomu musí věnovat profesionál na plný úvazek. Tohle zázemí redakce Twitter nikdy nenabídl.

Threads nejsou pro novináře záchranou. Je otázkou, zda vůbec ten starý dobrý Twitter potřebujeme. Troufnu si říct, že se doba tak posunula, že vlastně už ani moc ne. Nad tweety postupně vítězí jiné formáty, což ukazuje popularita a vliv platforem jako TikTok či YouTube. Možná jsme se prostě posunuli dál. Je to, jako s láskou vzpomínat na Alíka a Lide.cz v době, kdy existuje a dominuje Instagram. Někdo vám sítě se starým konceptem může i dnes nabídnout, ale už to nikdy nebude ono a nedosáhnou takové slávy. A nikdy to nebude ono ani pro inzerenty, kteří drží podobné projekty při životě.

Formát krátkých tweetů mám osobně rád, ale smiřuji se s tím, že je to možná už vymírající svět. Možná proto se momentálně víc koukám po platformách, které mi vyhovují svým přístupem, a ne pouze vlivem a zásahem.

Nejvíc sympatií u mě má Mastodon díky své otevřenosti, ale komunita vyhrává zatím u Bluesky, kde se více objevují i lidé mimo technologické obory.

Threads budu využívat, pokud to bude mít smysl pro mou práci. Dnes novinář musí řešit i distribuci po vlastní ose, protože mediální značky tuhle sílu ztrácí.

Řekněme si upřímně, že hodná kopie Twitteru se tu už nikdy neobjeví. Svět jde dopředu a nebude se vracet k něčemu stejnému, co je už dávno překonané. Další podobně velký kulturní fenomén má jinou podobu – jmenuje se TikTok a v příštích letech bude nastolovat témata.

Hradní ztrácí kontrolu nad svým příběhem

Aby bylo hned na začátku jasno, poměry na Hradě jsou po odchodu Miloše Zemana a jeho týmu jednoznačně lepší. V poslední fázi své politické kariéry byl Zeman stále méně schopný vykonávat svůj mandát a dostával se do velké izolace svého týmu, který řešil spíše svůj byznys (a aby je někdo nestíhal) než blaho státu. Někdy si člověk nebyl ani jistý, jestli Hrad kope víc za Česko, nebo Čínu a Rusko.

Po nástupu Petra Pavla začala instituce vyprávět nový příběh. Po předchozích zkušenostech se Zemanem a jeho týmem, kterému Pavlovi voliči nejspíše nemohou přijít na jméno, Hrad padá do pasti jakéhosi déjà vu. Prvky některých hradních „kauz“ jsou na první dobrou tak podobné těm za předchozího establishmentu, že události kolem prezidentova poradce Petra Koláře lze si lze snadno představit jako příběh o novém Martinu Nejedlém.