Mastodon

Pochmurná budoucnost s Muskem

Pochmurná budoucnost s Muskem
Generováno Midjourney
  • Česko působí jako skanzen.
  • Postřehy z návštěvy Litvy (Vilniusu)
  • Éra Muska. Když už se i státy bojí (Pro předplatitele)
✨ Opět připomínám, že je možné na newsletter odpovědět! Můžete mi poslat zpětnou vazbu, či tipy na témata a rozhovory. 📩 Také budu rád za jakékoliv sdílení. 🔄 Newsletter Mimo agendu je financován pouze komunitou z předplatného. Pokud vás má práce baví, budu vděčný za vaši podporu. 🙏

Doručení nákupu autonomním vozem? V Litvě realita

Když jsem se ve Vilniusu (Litva) vydal nakoupit do místního supermarketu IKI, všiml jsem si, že od obchodu se do města vydává doručovací elektrické autíčko. To bylo milé, přišlo mi to jako fajn ekologický způsob rozvozu zboží. Jenže když mě míjelo, zjistil jsem, že chybí prostor pro řidiče. Zkrátka jsem měl možnost pozorovat první flotilu autonomních kurýrů v Evropě. A to ještě v postsovětské zemi, která měla horší startovní pozici než Česká republika. Jelikož jsem takové auto v akci a plném provozu ještě neviděl, koukal jsem na to jako pračlověk na rozdělaný oheň. Vlastně mě i zamrzelo, že něco podobného nemáme v Praze, které by podobné experimenty slušely také, a musím se na tu parádu jet dívat na východ.

0:00
/0:13

Autonomní kurýr ve Vilniusu. Zdroj: Já

V Česku zatím nic podobného není možné kvůli legislativě, která zatím s podobnými start-upy nepočítá.

Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích v současné podobě vyžaduje, aby se řidič „plně věnoval řízení vozidla a sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích“.

Původní příspěvek: https://mastodon.arch-linux.cz/@MikeshCZ/110871717224982607

Neříkám, že v Litvě to mají vyřešené. Jejich zákon je ale tak vágní, že v nějaké formě provoz autonomních kurýrů umožňuje a stát ho toleruje.

Teď nějaká fakta k projektu:

Auta vyvinul estonský startup Clevon ve spolupráci s litevskou doručovací platformou LastMile.

Pilotní projekt s doručováním začal na jaře. Tři autíčka rozváží nákup zatím v centru Vilniusu. Průměrná vzdálenost autonomní dodávky je 1,7 km a typická objednávka váží přibližně 10 kg. Průměrná hodnota nákupu, který rozvážejí, je 36 euro. Jedna cesta autonomního kurýra uspokojí zhruba sedm zákazníků.

Doručení je nyní zdarma. Když neplatíte lidské kurýry, některé náklady prostě mohou klesnout.

Maximální rychlost autíčka je z bezpečnostních důvodů 25 km/h. Zatím nedošlo k žádným incidentům. Za tři měsíce kurýři ujeli více než 1243 kilometrů. Kvůli bezpečnosti jsou vozidla zatím na dálku monitorována operátory.

Někteří mi na Twitteru (X) říkali, že to v ČR nemůže fungovat kvůli kvalitě silnic. Mohu vás uklidnit, že v Litvě jsou silnice a chodníky ještě horší než v Praze a internet mi i v hlavním městě občas padá na 3G. Přitom je stabilita a rychlost připojení pro provoz IoT zcela zásadní záležitostí. Také se někteří vysmívali, že by u nás auto skončilo v zastavárně. Zkrátka se hledají důvody, proč by to u nás nemohlo fungovat, a debata se zacykluje, jako u všech důležitých věcí, na blbostech.

Věřím, že kdyby se v Česku zlepšila legislativa, je na domácí půdě dost jednorožců, kteří by podobné projekty rozjeli. Vyzkoušel jsem si od IKI objednat online a zážitek je srovnatelný s Rohlíkem. S tím rozdílem, že jsem měl na výběr živého kurýra a toho autonomního. Lidé asi vsadili na roboty, protože doručovací časy měla autíčka na několik dní dopředu rezervované. Ukazuje to, že se Litevci nových technologií nebojí.

Litvu a obecně celé Pobaltí musíme vnímat i v kontextu toho, že se snaží být co nejinovativnějším evropským regionem. Podle indexu Startupblink je na tom Vilnius – co se týče startupů – lepší než Praha. To je docela dobré na město s 580 tisíci obyvateli a v zemi s 2,8 miliony obyvateli.

Zdroj: Startuplink
Zdroj: Startuplink

Image Baltů

Když se řekne digitální stát, každému se nejspíše vybaví Estonsko. Právě na digitálu malý stát kdesi na východě postavil svou image a dostal se do povědomí celého světa. Lupa.cz nedávno přinesla zajímavý postřeh z českých zahraničních cest, kde se naši politici a úředníci snažili co nejlépe odprezentovat investorům naši zemi. Dovolím si odcitovat pasáž z cesty do Jižní Koreje:

„Jeden večer se v hi-tech průmyslovém městě Busan konala slavnostní večeře na počest česko-korejského přátelství. Asijské zemi Samsungu, LG nebo vědců, kteří možná objevili supravodivost, jsme prezentovali video Česka s historickými chaloupkami, řemesly a lidovými tanci.“

Když přijeli tchajwanští novináři, tak je kromě ukázky supermoderního laseru odvezli i do Kutné Hory a za skláři. Tuhle obsesi jsem viděl i u česko-čínského navazování vztahů. Když Češi ukazovali Žďas, který Číňané později koupili, delegace žasla, že fabrika vypadá jak hezky zachovalé muzeum.

Pár dalších poznámek z Litvy

Pobaltské státy podobně jako Skandinávie směřují k bezhotovostní společnosti. Potkávám tu podniky, které výslovně upozorňují, že cash neberou. Karty přijímají i v alternativních klubech, což je po Česku trochu zjevení. Když jdete na rave (techno), často můžete kartou platit jen větší útraty či vůbec.

(V Česku se mezitím diskutuje o tom, zdali by neměla být platba hotovostí garantovaná ústavou.)

Jakub Zelenka (@jakubzelenka@mastodonczech.cz)
Přiloženo: 1 obrázek Kavárna. Jen platba kartou. #vilnius Po Praze trochu šok. 😁

Pokud chcete navštívit Vilnius, doporučuji si splnit takový malý domácí úkol z historie a navštívit Museum of Occupations and Freedom Fights. Ukazuje nejen brutální politiku sovětů, ale i tvrdost místních lidí, kteří v partizánských oddílech proti okupantům bojovali až do 60. let. Za svou vlast v odboji zemřelo zhruba 30 tisíc Litevců.

Plus k tomu doporučuji knihy Krvavé země od Timothy Snydera a Impérium od Ryszarda Kapuścińského.

Pokud se chcete pohybovat nějak příčetně po městě, možná budete muset využít nenáviděné koloběžky Bolt. MHD není zdaleka tak precizní jako v Praze. (Nemají metro ani tramvaje.) Vilnius by byl skvělý pro kola, kdyby měli lepší infrastrukturu. Z nějakého důvodu většina lidí jezdí po chodníku a na vozovku s cyklopruhem se neodváží.


Generováno Midjourney

Éra Muska. Když už se i státy bojí